/2 – 3 minuty čtení/

,,Pomáhej druhým”, učili nás rodiče, učitelé, zaznívá to v pohádkách. Máte zažitou představu, že lidem kolem sebe musíte pomáhat? Nemusíte. Paradoxně je tak nevědomky můžete blokovat v jejich růstu. 

POMÁHAT A CHRÁNIT – PŘEKÁŽET A BRÁNIT

První půlka tohoto slovního spojení má jistě ušlechtilý záměr, v praxi ale můžeme narazit, obzvlášť z dlouhodobého hlediska. Druhá část tohoto bonmotu je vám jistě odněkud známá. V některých firmách je bohužel realitou. Ale nejen tam – platí to i v rodičovství a ve vztazích.

Pomoc je platná, pokud je vyžádaná a netrvá věčně. V opačném případě druhé osobě bráníte v rozvoji, osamostatnění se, získání zkušeností. Možná je načase si to přiznat. Co když nemusíte zachraňovat svět?

KDYŽ TO MYSLÍME DOBŘE

Na pomoc se rychle zvyká a je komfortní ji pasivně přijímat – rozdíl je však v tom, o jakou pomoc jde. Někdo z vašich zaměstnanců se ocitá ve více či méně závažné či komplikované situaci, kterou nemůže ovlivnit. V tom případě se můžete spojit s kolegy a společně vymyslet, jak mu/jí pomoct a projevit tak solidaritu, utužujete tím vztahy a máte z toho dobrý pocit.

Ano, můžete lidem pomáhat, jen si uvědomte, jestli jste si z pomáhání ostatním neudělali plný úvazek na úkor svého času, energie, potřeb. ,,Tak já mu ještě párkrát pomůžu a pak se z toho třeba vyhrabe.” Třeba jo, třeba ne, třeba vás stáhne k sobě. Proč to vlastně děláte? Možná je za tím jen falešný dobrý pocit a váš vnitřní sabotér.

PODAT POMOCNOU RUKU NEBO PŘEBÍRAT ZODPOVĚDNOST?

Když automaticky přebíráte zodpovědnost za věci, které se dějí – ať už je to pracovní úkol svěřený celému týmu, který si berete za svůj osobní, nebo náročná situace vaší tety – lidem kolem sebe nedáváte prostor chopit se otěží a věc vyřešit. Můžete tak jejich aktivitu utnout hned v zárodku. Nebo máte v týmu pasivního člověka, který spoléhá na vaši pomoc? Co když se neosamostatní nikdy, i když by si možná věděl rady? Dost možná vás bude stát jen energii a peníze a hodnota pro firmu nikde.

Zamyslete se. Kolik aktivních a samostatných lidí v týmu máte? Princip je stejný i ve výchově dětí. Ve skutečnosti zvládnou mnohem více, než si myslíte, jen to chce jim dát důvěru a prostor se uplatnit. A taky správnou výzvu. Zvýšíte tak jejich angažovanost a to chcete, ne? Klíčem je rozlišit, kdy je vaše pomoc na místě a kdy je naopak na škodu. 

Znáte to s tou jámou a žebříkem? Když je někdo v jámě, pomozte mu tím, že mu podáte žebřík. Netahejte ho po tom žebříku za ruku. Pokud i přesto dál člověk v jámě sedí (a v horším případě naříká, jak je to pro něj těžké), je to pro vás indikátor – takového člověka v týmu raději nemít.

KDY POMÁHAT?

• Když si dotyčný/á o pomoc řekne.
• Když společně vyhodnotíte, že si dotyčný opravdu sám nepomůže, nevyřeší situaci bez vašeho zásahu.

JSTE SPRÁVNÝM MISTREM PRO SVÉ ŽÁKY?

Pomáhejte ostatním s jejich vědomím a svolením. Dohodněte se, jakou formou a jak dlouho budete pomáhat a kdy je necháte plavat už samotné. Buďte jim vzorem – děláte svou práci tak, jak byste chtěli, aby svou práci dělali vaši podřízení? Dáváte jim dostatek informací a potřebné nástroje?

Otevřeně si promluvte a prozkoumejte situaci – ,,Máme tady úkol XY, tvoje úloha je…., tvoje kompetence jsou…., tvoje zkušenosti jsou…. V čem ode mě potřebuješ pomoct, abys to zvládl/a, naučil/a se XY? Případně s kým tě mohu propojit, kdo by ti doplnil chybějící články do tvé skládačky?

JAK NASTAVIT PROCES UČENÍ?

Jakmile máte jasno, v čem tkví problém a co je cílem vaší spolupráce, definujte si způsoby učení. Může to být vytvoření návodů, procesů, předání know-how, pozorování v praxi (nový zaměstnanec s vámi jde na obchodní schůzku a vidí vás vyjednávat, jde se podívat na organizaci akce,…), mentoring, aplikace teorie do praxe s vaší supervizí.

Vyhodnocujte celý proces a udržujte zdravou míru kontroly vašeho zaměstnance. Vytvořte pro něj bezpečné prostředí, kde se nebude bát udělat chybu.

KOMU MÁTE TENDENCE NEJVÍC POMÁHAT A V ČEM?